"Guzel Jachina ve své prvotině, která otřásla Ruskem jako málokterý jiný román začínajícího autora, popisuje sovětský hladomor, aniž by z něj někoho přímo obviňovala. Aniž by jej uváděla do politickohistorických souvislostí. A aniž by vysvětlovala, proč a kdy hospodáři po celém Rusku přišli o obilí, dobytek i víru v lepší zítřky. Geniálně popsané zoufalství matek a brutálně vyobrazená ruská Sofiina volba, kdy se ženy musejí rozhodovat, které ze svých dětí pošlou na smrt a které nechají žít."